Příběhy, které se mi zdály

18.12.2010 20:46
    "Od té doby, co jsem potkala Dana, mám pocit, že stihnu všechno tak nějak lépe, snáze, že mi jde práce hravě od ruky, že je svět barevnější, veselejší, mám radost i z blbostí, chce se mi třeba smát jen tak z ničeho nic, a nebo brečet dojetím, chtěla bych obejmout celý svět - jako bych najednou byla plná energie. Někdy mám pocit, že když jí ze sebe nedostanu, tak se rozskočím... "     Ano, tohle způsobuje Láska. Je motorem, palivem a energií pro všechno, co v životě děláme. Nebo spíše jen tou Energií. Motorem je víra, že něco funguje, palivem je možnost...
10.12.2010 20:25
Mnozí lidé převzali od svých předků představu, že vztah je jako dům. Musí se vybudovat pevné základy a dům pečlivě postavit. Stále jej budovat a opravovat, udržovat a pečovat o něj je prvotní záležitostí v jejich životě. Dům po čase stárne, začíná chátrat a oni se vyčerpávají neustálou starostí, co už je opravdu potřeba orpavit a zhodnocováním, co ještě vydrží a co má ještě čas, než to bude nutné začít spravovat či renovovat. Někdy uznají dům již za neopravitelný, tak jej opustí a jinde začnou budovat dům jiný. Pod tíhou starostí o tyto hmotné statky jim nezbývá ani myšlenka na to, že by měli...
27.11.2010 00:15
Již v dětství kupují lidé dětem takovu malou hru, kde je spousta cestiček pro kuličku, která má jediný cíl - uprostřed je důlek, do kterého se musí dostat. To je její místo, kam patří. Protože se díváme na tento malý labyrint svrchu, vidíme dobře správnou cestu a různými pokusy - nakláněním roviny či třesením celou hrou - se snažíme touto cestou kuličku vést až do toho středu. Tato hra je jakousi mandalou. Ukáže nám naši povahu. Jsme-li nedočkaví či prchliví, nemáme-li trpělivost, málokdy u hry vydržíme až do zdolání cíle. Zde opravdu platí přísloví: Trpělivost růže přináší. Podaří-li se nám...
19.10.2010 19:37
Jednoho dne mi přišlo psaní, ve kterém se mě nešťastná žena ptala, proč se pořád točí v kruhu a nemůže z něj ven, přestože se tak snaží žít svůj život a mít se ráda. Chtěla by zapomenout na minulost a začít nový život. Ale ono to dost dobře nejde. Minulost naši současnost a následně budoucnost tvoří a ovlivňuje ji víc, než si mnozí lidé vůbec připouští. Ona je naší součástí a nemůžeme ji vymazat, odříznout od sebe a zahodit. Ikdyž na ni vědomě „zapomeneme“, je stále tu a ovlivňuje. Ikdyž po psychickém šoku má člověk amnézii, a najednou je po minulosti v mozku prázdno, ona tu...
10.09.2010 09:38
    Jednou jsem seděla s přítelem a během povídání jsme dospěli k tomu, jak se člověk naučil vyhýbat se zodpovědnosti za své myšlení a chování tím, že se naučil způsobům, které odstraní následky příčin. V mnoha případech však nedojde k poučení, nevyřeší se příčina, takže po čase opět musí následovat jen další oprava následků. Jedním z mnoha příkladů jsou lidské nemoci, způsobené např. špatnými stravovacími návyky nebo špatným životním stylem. Člověk zajde k doktorovi, ten mu opraví operací tělo, člověk se vrací do běžného života se stejnými návyky a za čas jde k...
15.08.2010 19:52
Jeden můj přítel dlouhá léta bral řeči o Andělích či Ochráncích jako velkou fantazii či nějaké snůšky příběhů lidí, kteří chtějí být zajímaví.  Poté, co vyzkoušel pár meditací v medicínském kruhu, se již tak skepticky k tomuto tematu nestaví. Naopak mi sdělil, že měl pocit, jako by se mu jeho Ochránci přišli představit, když se konečně rozhodl je vnímat a vzít je jako součást svého života. Měli jsme debatu na téma, že malé děti je vnímají běžně, dokonce si s nimi i hrají či povídají. Ale rodiče, kteří na tyto věci mají jiný názor, dítě tak dlouho okřikují a vnucují mu jiný...
23.07.2010 10:38
Je to naprosto jednoduché - všechno je propojeno se vším, aniž bychom to mohli jakkoli ovlivnit. Představte si hru Halma? Je to síť jako pavučina. Na protilehlých stranách hracího pole stojí Vaše figurky a figurky Druhého člověka. Každý má za úkol co nejrychleji dostat své figurky na protilehlou stranu ( Druhý se má dostat na původně Vaše místo – tj. jako dostat místo ve Vašem životě + Vy v jeho ). Základním Pravidlem je - když máte mezeru mezi svými figurkami, můžete si je přeskákat a jste rychleji hlouběji v poli ( když to jde dobře, snadněji proniknete do zóny toho Druhého )....
20.07.2010 19:40
Kdysi jsem byla květinou. Byla jsem květinou, které se dařilo nejlépe v suché, vyprahlé půdě s poměrně málo živinami. Nepotřebovala jsem výživu zvenčí, vše jsem si dokázala zaopatřit svými kořeny. Měla jsem i trny, jako obranu před predátory. Jednou za čas jsem nádherně vykvetla. A zrovna v ten okamžik, v době květu, mě viděl jeden návštěvník našeho vyprahlého kraje a žasnul nad mojí krásou, nad mojí životaschopností a nad mojí obranyschopností. Zatoužil mě mít pro sebe. Mít takovou květinu, kterou nikdo nemá, znamená mít i obdiv všech, kteří mě poznají. A tak mě opatrně vykopal z mé půdy a...
20.07.2010 19:39
Oddat se – to si mnozí lidé prostě neumí představit, co tento stav znamená. Myslí si, že když partnery nějaký úředník na radnici či duchovní v kostele „oddá“, tak jsou svoji, jsou manželé a tím to končí. Ale mnohdy to tím ani vůbec nezačíná. Oddat se znamená něčemu naprosto propadnout – nemusí to být člověk, může to být věda, víra, koníček, cokoli – a samozřejmě i partner. Oddání se v tom pravém slova smyslu znamená Lásku. Naprosto „propadnout“ lásce k vědě, lásce ke sportu, lásce k Bohu, lásce k partnerovi. Oddat se je stav mysli – je to víra. Pro oddanost se nemůže...
20.07.2010 19:38
Setkávám se s otázkou, proč se lidi dělí na „svoje“ a „cizí“? Proč nelze otevřít svá srdce a být přáteli všichni se všemi, nerozškatulkovávat se na známé, kamarády, přátele, rodinu atd.. Kdo se tak ptá? Lidi, co jim chybí něčí přátelství? Lidi, kteří někoho obdivují a chtěli by se s ním přátelit, ale on nechce? Jenže ono nejde jen o otevřené srdce...  Otevřené srdce má jen ten, kdo si je sám sebou dost jistý a má dostatečnou sebelásku. Takovému člověku přetéká srdce a od něj si může vzít kdo chce kolik chce - a nemusí to být jen přítel, kdokoli - jak říkáš, nedělí lidi na svoje...
20.07.2010 19:37
Mnozí lidé se ptají: „Proč mě Bůh opustil?“ Ale nikdo z nich si neuvědomuje, že Bůh nás neopouští. To jen my se mu z vlastní vůle vzdalujeme. Někdy nevědomky a někdy vědomě a dobrovolně. Většinou z neznalosti. Z neznalosti základního universálního ( vesmírného ) Zákona, který platí pro všechny, ať jsou Bohu blízko nebo jakkoli daleko. Někdy si člověk myslí že lze i tento Zákon „obejít“, stejně jako lze obcházet ty lidské zákony na Zemi. Ale ikdyž se o to snaží a nějakou dobu se mu zdá, že se mu Universum obafnout podařilo, nakonec zjistí, že to není ono. Vždycky mu pak...
20.07.2010 19:36
Existuje jedna hra, které se říká golf. Pravidla, která lidé vymysleli, jsou jednoznačná – jednotliví lidé mezi sebou soutěží, kdo pečlivě vybranou holí co nejlepším nacvičeným úderem odpálí míček co nejblíže jamce, do které se má trefit. Pořadí jamek je přísně dané.     A jak tak hráči začnou hrát, ke každému se přidá jeden pes – přítel člověka :-) Psi jsou hraví, takže každý se svému „páníčkovi“ snaží pomoci po svém. Běží za míčkem a nosí ho zpět, chytí míček ještě v letu a lehnou si s ním, zalehnou míček když dopadne, že se k němu páníček nemůže...
20.07.2010 19:30
Byla jsem „ve snu“ pozvaná mezi duše, které umí rozdávat lásku. Ocitla jsem se před zámkem, který byl v krásné zahradě a všude bylo plno lidí. Byli skoro stejní jako lidé na Zemi, jen všichni byli šťastní. Přišlo mi to jako obrovská zahrada, jako nádherně udržovaný obrovský park, všude jen samá příroda a jeden jediný nádherný skvostný palác, kam chodily ty bytosti "se bavit". Ovšem vnitřkem jsem prošla a nenarazila jsem na nic zvláštního. Jen ty bytosti si tam ještě dokázaly zvýraznit to, co na nich bylo nejkrásnější, jakoby ještě mnohonásobně zkrásněly. U vchodu rozdávali tomu, kdo chtěl,...

Kontakt