Centrum břicha

14.05.2009 07:57

 

Lidé břicha reagují instinktivně, život je pro ně místem boje. Lidé břicha jsou – vědomě či nevědomě – řízeni agresí. Ke svému strachu a úzkosti mají naproti tomu jen malý přístup. Jsou schovaní za maskou sebepotvrzování. Navenek působí dojmem sebejistoty, zatímco vnitřně mohou mít o sobě trýznivé pochybnosti. Vzhledem k tomu, že sledují mnoho instinktivních impulsů, je jejich životním úkolem, aby se z jejich “milování mnohého” stala Láska.

Typ jedna
Jedničky jsou idealisté, jsou poctivé a fér a dokáží povzbudit i druhé, aby na sobě pracovali
a překonávali sami sebe. Je jim zatěžko akceptovat vlastní i cizí nedokonalosti. Jejich pokušením
je hledání dokonalosti. Jedničky jsou vždy znovu frustrované, když vidí, že život a lidé nejsou
takovými, jakými by měli být. Především jsou však jedničky zklamány svou vlastní nedokonalostí.
Mají smysl pro zodpovědnost a povinnost. Uvolnění a odpočinek si dopřávají jen tehdy, když
všechny své úkoly vyřídily důkladně a beze zbytku. Jedničky mají sklon k zapírání a trestání sebe
samých a dokáží své pocity a potřeby potlačit nebo je úplně umrtvit.
Životním úkolem je pro ně přijmout svět takový, jaký je. Jejich kořenem hříchu je zlost.
Obranný mechanismus, který jedničky vyvíjejí, aby nemusely dát najevo svou zlobu, se nazývá
kontrola reakce. Skutečnost, že si neumí svou agresi přiznat, v nich někdy vyvolává nepředstavitelný
tlak. Mohou dospět až k bodu, kdy vedou dvojí život. Ve středu pozornosti a na veřejnosti chovají
se vždy korektně, ale v cizím prostředí, nepozorovány, vyžívají se tajně ve všem, co sobě samým a
druhým zapovídají. Nezdravé jedničky jsou farizeové a pokrytci.
Ovocem ducha jedničky je radostná pohoda. Vedle radostné pohody jsou vykoupené jedničky od
určitého stupně zralosti nadány ještě dalšími vlohami. Jsou rozumné, spravedlivé a vyrovnané. Jsou
dobrými učiteli.
Pastí, ze které musí být nevykoupené jedničky vysvobozeny, je jejich nedůtklivost. Musí se učit
přijímat sebe i druhé, místo aby nade vším a všemi vynášely soud. Jedničky jsou schopné si vést
v duchu seznamy chyb druhých lidí a dlouho si je pamatovat. Dokáží sice odpustit, ale ne zapomenout.
Symboly a příklady      Zvíře přiřazené nevykoupené jedničce je agresivní teriér. Mravenec  
a včela symbolizují píli jedničky. Jejich symbolickou zemí je Rusko.

Barvou jedničky je stříbrná – chladná, střízlivá, jasná.

Obrat a vykoupení. Jedničky se musí učit, že není jenom jedna správná cesta, ale že do
Říma vede mnoho cest. Musí přestat chtít všechno, anebo nic. Pro ně specifická výzva se
skrývá ve slově růst. Co roste, není ještě dokonalé. K životním úkolům jedničky patří učit
se zanechat také někdy povinností, pořádku a vylepšování světa, a místo toho si hrát, slavit
a užívat života.

 

 

Typ osm
Osmičky působí silně a mocně. Mají cit pro pravdu, instinktivně vycítí, když někde
něco zavání nebo se jedná o nepoctivost. Reagují otevřeně a přímo. Na slovo osmičky
se dá vždy spolehnout. Nezasvěcení je často zaměňují s jedničkami. Jedním z rozdílů
mezi nimi je, že se osmičky nikdy neomluví a nic nevezmou zpátky. Je jim zatěžko přiznat
chybu, neboť by to mohlo vypadat jako slabost. Osmičky bývají také zaměňovány
s kontrafobickými šestkami. Avšak agresivita osmiček vychází z břicha a je namířená na vše,
co osmička pociťuje jako křivdu a bezpráví. Vyhledávají však konflikty; když řekneš ano,
ony řeknou ne. Mají požitek být proti. Sebeobraz osmičky říká: ”Mám moc! Jsem silnější než vy!”
Jejich schopnost okamžitě odhalovat křivé jednání a falešnou sílu učinila z mnohých osmiček
vlivné terapeuty a duchovní pastýře. Mezi osmičkami najdeme velké vůdčí postavy – a revolucionáře:
Martin Luther King, Fidel Castro, Saul Alinsky. Zatímco reformátorství jedniček má vždy svůj řád,
osmička má tendenci z řádu vystoupit a zvenčí na něj vrhat kameny. Osmičky se vyhýbají bezmocnosti,
slabosti a podřazenosti. Mají sklon k povýšenosti. Toto je typická osmička: když jsi opravdu chudý,
bezmocný a slabý, zmobilizuje se její ochranářský instinkt a osmička udělá vše pro to, aby ti pomohla.
Ale jestliže dáš nějakým způsobem najevo, že máš moc, pak ti osmička dokáže, že ona má větší moc.
Boj s osmičkou nelze vyhrát. Když rozestavíš svoje děla, ona vyrukuje s většími. Osmičky dají zřídka
najevo strach. Jsou oslňující. Člověk na ně musí reagovat, ať chce nebo nechce. Když se člověk setká
s osmičkou, ať mužem nebo ženou, tak na to hned tak rychle nezapomene. Boj za spravedlnost je
nejen silnou stránkou osmiček, nýbrž také jejich pokušením. Pomsta a odplata (past osmičky) jsou
jejich způsoby, jak dostat misky vah spravedlnosti do rovnováhy.
Obranným mechanismem osmičky je popření. Podle okolností je schopna popřít vše, co nezapadá
do jejího konceptu pravdy. Kořenem hříchu osmičky je nestydatost. Jde o využívání druhého člověka
a nerespektování jeho důstojnosti. Nevykoupená osmička nemá žádný respekt pro zranitelnost nebo
důstojnost někoho druhého. Osmičky umí svou moc vychutnávat a mají potřebu svůj nárok jasně definovat.
Chtějí mít o všem přehled a být podrobně informovány a rozlítí se, jsou-li ošizeny, podvedeny nebo lstí
vyřazeny ze “hry”.
 Ovocem ducha osmičky je nevina. Charakterizuje ono malé dítě v osmičce, jež je nechráněné a může
důvěřovat. Osmičky se musí učit vidět toto zranitelné dítě nejen venku mimo sebe a tam se jej ujímat,
nýbrž být dobré také k bezbrannému dítěti ve své vlastní duši.

Symbolická zvířata osmičky jsou nosorožec, chřestýš, tygr a býk. Všechna tato zvířata jsou útočná
a symbolizují sílu a vitalitu. Typickou zemí je Španělsko. Barvy osmičky jsou černá a bílá. Osmičky chtějí
jasnost. Odmítají kompromisy. U nich je to vždy jen buď a nebo: přítel, nebo nepřítel, dobrý, nebo zlý,
silný, nebo slabý.
Obrat a vykoupení Výzvou pro osmičky je slitování. Nevykoupené osmičky jsou vůči sobě a vůči
druhým nelítostné. Kživotním úkolům osmičky patří vypořádat se s otázkou moci. Moc sama o sobě
není nic špatného; může se stát požehnáním nebo prokletím. Osmičky musí dávat pozor, aby svou
mocí nezastrašovaly, neponižovaly nebo nepokořovaly druhé. Vykoupená osmička může svou silou
a vitalitou druhé chránit, místo aby je ovládala

 

Typ devět
Jsou nadány schopností přijímat druhé bez předsudků, což vede k tomu, že se mnoho lidí
cítí být devítkami pochopeno a přijato. Devítky mohou být nestrannými smírčími soudci,
neboť vidí pozitivní aspekty obou stran a umějí je ocenit. Jejich smysl pro čestnost z nich
za určitých okolností dělá angažované bojovníky za mír a spravedlnost. Tvrdé pravdy umí
vyjádřit klidně a s takovou samozřejmostí, že je druzí mohou lehce “spolknout”. V přítomnosti
devítky dosahují mnozí lidé snadno sami klidu. Devítky jsou milé. Ovšem někdy jsou tak
poddajné, že jsou těžko uchopitelné. Milují odsouvání důležitých úkolů tak dlouho, dokud
to jde a vylučují vše, co je těžké a co stojí mnoho energie. Samy se často považují za nekomplikované
a jednoduché a podle toho se i chovají. Jsou poctivé, nemívají skryté motivy. Říkají to, co cítí.
Devítky samy přiznávají, že jsou někdy vnitřně přímo puzeny odpovídat na otázky upřímně.
Dodatečně se pak mohou podle okolností zlobit, že se vydaly na pospas někomu, kdo vlastně nebyl důvěry hoden.
Pokušení devítky spočívá ve snižování se – především sama před sebou. Myslí si, že nejsou nic
zvláštního. Často jsou ostatními přehlíženy. Obranným mechanismem devítky je umrtvení. Protože
se necítí dost silné na veškeré požadavky a námahy života, utíkají se častěji než ostatní typy k
povzbuzujícím prostředkům. “Snad mi pomůže, když si vypiju malou sklenku nebo vykouřím
jednu cigaretku”. Někdy dělají dojem, jako by byly duchem nepřítomné nebo lehce zmámené.
Spánek je jejich ideálním útočištěm – za bílého dne. Naopak v noci potom často bojují s nespavostí.
Jsou-li v nouzi, stáhnou se do sebe. Když však dospějí k mrtvému bodu, potřebují nevyhnutelně pomoc zvenčí.
Životním úkolem devítky je, aby objevila a vyvinula svůj vlastní pocit sebehodnoty a svůj vlastní
vnitřní impuls, aby se stala nezávislou na neustálých podnětech z vnějšího světa. Devítky přicházejí
zřídka na myšlenku, že by mohly udělat první krok.
Kořenem hříchu devítky je lenost. Svým založením jsou pohodlné, se slabou vůlí k činnosti. Dělá jim
problémy chopit se úkolů a prosadit se. Proto je třeba s nimi uzavírat jasné dohody. Pastí devítek je
lenost a pohodlnost. Postoj mnoha z nich je: ”To přece nestojí za námahu! Je to všechno tak namáhavé
a vyčerpávající. Proč bych měl stát, když můžu sedět? A proč bych měl sedět, když můžu ležet?”
Devítky vždy znovu samy sobě naletí. Mladá žena přijde do knihkupectví a přijde jí do ruky kniha
s titulem “Váhavec”. Rozmýšlí se delší dobu, zda ji má koupit, a když konečně opouští obchod s knížkou
v tašce, ví, že ji nikdy nebude číst. To je devítka!
Devítka se vyhýbá konfliktu. Buď provokuje svou pasivitou druhého tak dlouho, až ten vybuchne
a otevře tak možnost pro vzájemnou výměnu názorů. Nebo se schyluje k výbuchu devítky již delší
dobu; za ubezpečení, že vyjádření hněvu je oprávněné, potom – ale teprve potom – může dojít
k výbuchu zlosti podobajícímu se výbuchu vulkánu, jenž přivede okolí devítky většinou do úžasu
nebo i zděšení, neboť si zvyklo, že je devítka tak “poddajná”. Devítky si nezatěžují hlavu zbytečným
balastem. Vše, co je nepřehledné a příliš abstraktní, se jim zdá nudné. Hledají jednoduchost, neboť
hledají svůj vlastní jednoduchý střed a přitom mají strach, že tam nic nenajdou. Obzvláště nevykoupené
devítky mají strach před nekontrolovatelnými energiemi jako jsou sexualita a agrese.
Darem neboli ovocem ducha devítky je překvapivě skutek, určitá forma odhodlané činnosti. Jakmile
se jednou devítka odhodlá, bez dalšího přemílání či revize náhle vědí, co mají udělat – a udělají to,
aniž by je kdo mohl zadržet.
Zvířata devítky jsou slon, lenochod, velryby, a především delfíni. Velryby a delfíni jsou zvířecími
ochránci vykoupené devítky. Velryby tráví třikrát víc času hraním než hledáním potravy. Jsou muzikální
a mají nesmírně složitý a zřejmě neustále se vyvíjející dorozumívací systém. Jejich ucho je dvacetkrát
citlivější než ucho lidské, mozek přinejmenším srovnatelné velikosti a složitosti – mozek finské velryby
je dokonce šestkrát větší než mozek člověka. Velryby udržují ekologii planktonu. Bez nich by divoce
bujel a ubíral by moři kyslík. Velryby se rozmnožují jen v takové míře, v jaké postačuje potrava pro
potomky. Samci získávají své vyvolené zpěvem a odvážnými uměleckými kousky kolem nich. Zemře-li
velrybí mládě, nosí je matka na zádech tak dlouho, dokud se mrtvé tělo nerozpadne. Již často se stalo,
že velryby, především delfíni, zachránili lidem život. Pokud je známo, velryba ještě nikdy nenapadla člověka.
Zato lidé připravili velrybám “holocaust moře”, aby kořistili z jejich vzácných těl. Protože velryba nemá
v moři žádného nepřítele, zdráhá se uvěřit v útok, podobně jako kdysi Indiáni a původní obyvatelé
Austrálie. Eskymáci říkají: “Člověku dělá dobře, když myslí na velrybu”. My lidé se můžeme od velryb
učit, že inteligentní bytosti mohou přežít, aniž by se navzájem vyhlazovaly, aniž by ničily své prostředí pro vlastní cíle.
S takovouto neagresivitou se lze u lidí setkat velmi zřídka; vykoupené devítky ji ztělesňují víc než ostatní.
 
Zemí devítky je kterákoli zem, ještě nepostižená civilizací. Barvou devítek je zlatá, barva bohů, králů
a svatých. Tak jako zlato musí být hledáno v hlubinách země, musí devítky hledat své vlohy a vynášet je na světlo.
 
Obrat a vykoupení Výzvou pro ně je bezpodmínečná láska. Potřebují zkušenost, že jsou žádané, důležité
a že mají co dát. Vykoupené devítky dokáží bezpodmínečně milovat tak, jako žádný typ. Devítky vědí lépe,
co nechtějí, než co chtějí. Jejich životním úkolem je překonat svůj tajný cynismus. Jejich energie potřebuje
orientační bod. Potřebují něco, na co by se mohly zaměřit. Pozitivní stránkou dvousečné touhy devítky
po harmonii a klidu je přání přivést vše, co je rozporné, rozsáhlé a nevyřešené dohromady, sjednotit
protiklady a integrovat je. Psychoanalytik Carl Gustav Jung byl devítka.
Jeden z nejdůležitějších úkolů pro sebe viděl v přispění k integraci lidské duše: dobré a zlé, mužské a ženské
– vše se pokoušel spojit. Objevil “kolektivní nevědomí”, onen hluboký základ duše, kde jsou všechny
protiklady zrušeny, neboť tam jsou všichni lidé stejní, jsou “jedno”. Devítky se cítí být s tímto prazákladem
bytí hluboce spojeny. Mohou druhým pomoci najít k tomuto prazákladu zpáteční cestu.
 

 

Kontakt