Energie kostelů a chrámů

10.05.2009 11:04

 

Nejstarší rituální stavba

 Nejstarší sakrální stavbou je pravděpodobně rituální areál Nabta Plaja (100 km západně od Abú Simbilu), vybudovaný v saharské poušti asi 2 000 let před stavbou první pyramidy. Náboženské středisko sestávalo z osmi velkých mohyl, třiceti kamenných kromlechů postavených nad hlubokými jámami, a tří menhirových řad vycházejících z jednoho bodu. Archeologové uvádějí, že rituální centrum záhadných staveb bylo budováno pro každoroční oslavy příchodu slunovratu a životodárných dešťů. Velmi jednoduché a nesprávné vysvětlení, ale nesmíme se tomu divit, pro nedostatek informací nelze odpovědět jinak.

 Zdůvodnit uvedenou stavbu nelze jednou větou, v dalším textu se o to pokusím a začnu otázkou: „Je možné postavit stejný areál kdekoliv na jiném místě?“. Odpovědět lze tak, že to možné je, ale areál nebude funkční. Základní podmínkou je, aby byl postaven na „vybraném místě“. Kde se taková místa nacházejí není všeobecně známo, ale lze je nalézt na planině Nazca. Zde na velké ploše budovatelé záhadných staveb zviditelnili zóny energetického rastru kosmické energie, který se nachází všude na Zemi. Vybraná místa jsou tedy energetické zóny, které mohou svou energii předávat jiné hmotě včetně organismů. Zóny produkují přírodní zdroje, jako jsou mořské proudy, ostatní vodní toky včetně vodních pramenů, rudná ložiska, lesní celky, bouřkové mraky apod. Hornina umístěná v zóně od ní přejímá energii. Z horniny se stal menhir, přemístíme-li jej mimo zónu, bude převzatou energii několik hodin ztrácet.

 Osm velkých mohyl na staveništi akumulovalo kosmickou energii jako hmota zikkuratů, pyramid, mounds, mešit, katedrál i dalších podobných staveb. Větší hustota zón uvnitř staveb zejména kruhových, funguje jako energetický zesilovač, stěny zemních jam vytvářejí stejný efekt. Energickou kapacitu vybraného místa lze navršit nejen další hmotou, ale také jejím tvarováním.. Obelisky, sloupy, menhiry, kostelní věže a jiné vysoké stavby získávají energii jednak sáním hrotem a také tím, že jejich konstrukce protíná trojrozměrný zónový rastr. Kromlech z pískovcových kvádrů postavený nad jámou akumuloval ve své hmotě energii stejně jako menhiry a zahušťoval energii svatyně energií sloupového efektu. Tři menhirové řady byly vybudovány pro zachycení a přivedení další energie do vybrané lokality. V pozdější době fungovaly na stejné podstatě vzestupné cesty pyramidových komplexů nebo umělé vodní toky pod planinou Nazca.
Z hlediska mého výzkumu mají objekty náboženského centra Nabta Plaja energetické vlastnosti stejné jako jiné sakrální stavby budované v pozdějších dobách.
Nejstarší náboženské středisko v Nabta Plaja lze tedy hodnotit tak, že bylo vybudováno v místě s energetickým přepětím. Navršením a tvarováním hmoty byla zvětšena jeho energetická kapacita, která měla pozitivní vliv na návštěvníky svatyně.

Energie antických chrámů

Charakteristickým znakem řeckých, etruských a římských chrámů jsou obvodové řady vertikálně rýhovaných sloupů, za kterými byla umístěna ústřední síň se sochou boha. Sloupové fasády antických chrámů jsou všeobecně pojímány pouze jako okrasný architektonický prvek, ale podle mého výzkumu řady sloupů měly také funkci energetickou.

Energetické složky sloupů, které kopírují jejich tvary, vytvářejí křížením zón v okolí chrámu více zahuštěný energetický rastr, ve kterém se nachází větší množství energie. Je to patrné z grafu na www.miroslavprovod.com  Vertikální rýhování antických sloupů, které bylo předmětem různých úvah, má své opodstatnění. Zdvojnásobí se tím jejich plocha, délky zón a následně také energie. Energetický efekt sloupů v okolí chrámu byl pravděpodobně poprvé použit v Egyptě. Také je součástí architektury svatopetrského chrámu v Římě, kde celou délku Berniniho kolonády lemují sloupy, které v kruhovém shromažďovacím prostoru vytvářejí stejné energetické podmínky jako u antických chrámů. Další sloupovou kolonádu, ale dvoupodlažní, můžeme spatřit na shromaždišti poutníků v centru islámského světa v Mekkce. Podobná sloupořadí se opakují v ambitech různých sakrálních staveb.

Antika přispěla rozvoji v energetice staveb také apsidou a kopulí. I když kopule v menším provedení existovaly již ve starověku, pantheon v Římě svými kolosálními rozměry byl první stavbou toho druhu. Kopule se jeví jako nejúčinnější tvar pro koncentraci energie, na své vnitřní straně vytváří největší hustotu křížení zón a tím i největší energetické přepětí. O málo menší energetický efekt tvoří klenby všeho druhu. Stejně efektivní jsou kruhové a kruhu podobné půdorysy budov. Uvedené tvary hmoty, které vytvářejí energetické přepětí, lze sledovat na architektuře svatyň různých náboženství a lze také sledovat jejich vývoj. Vše pravděpodobně začalo v Sumeru, kde byly budovány věže a chrámy. V Egyptě to byly pyramidy, chrámy, sloupy a obelisky. Kultury, které neměly dostatek prostředků ani vědomostí na náročnější stavby, se musely spokojit s menhiry, dolmeny, hliněnými valy, kruhovými stavbami z kamenů apod. Skutečnost, že tyto kultury již znaly „věžový efekt“ pro získávání energie, nasvědčuje vztyčování menhirů, v některých případech vysokých více než deset metrů. Rovněž kruhové stavby potvrzují, že jejich stavitelé byly s energetikou hmoty seznámeni.

Ke stejným závěrům dospějeme hodnocením dalších staveb i v jiných dobách, které namátkově uvádím. Muslimské mešity se vyznačují převážně kopulemi, věžemi (minarety) a řadami sloupů uvnitř svatyně. Buddhistické chrámy byly vybudovány ve tvaru kopule nebo v kombinaci kopule a věže. Hinduistické chrámy mají věžovité tvary. Na velkém množství křesťanských staveb lze nalézt všechny tvary hmoty, které vytvářejí energetický zisk. Podle konstrukcí je také snadné určit, které byly postaveny na vybraných energetických lokalitách. Rituální stavby všech náboženství a všech dob byly budovány, aby ve své hmotě akumulovaly energii, která měla pozitivní vliv na zdravotní stav věřících.

Kruhové stavby

Machu Picchu, město v oblacích … proč lidé vynaložili tolik námahy s dovozem velkých žulových bloků přes hory a hluboká údolí, když jiné horniny byl v místě stavby nadbytek. Tento případ není ojedinělý, horniny za stejných podmínek byly dováženy na Velkou pyramidu, Stonehenge a celou řadu dalších historických staveb.To je ale pouze jedna z více záhad uvedené stavby, myslím, že tvorba důvěryhodné hypotézy bude snadnější, dáme-li všechny otazníky do souvislosti.

Jednou z nepochopitelných konstrukcí je jakési ohrazené místo, jehož dvě stěny jsou k sobě v přesném pravém úhlu a protilehlá strana je tvořena dokonalým půlkruhem, je známa jako Torreon (Věž). A právě onen dokonalý půlkruh z kamenného zdiva vytváří záhadu celého objektu. Z hlediska mého výzkumu o žádnou záhadu nejde, podobné půlkruhy se v architektuře nazývají „Apsida“ a jsou zabudovány téměř do každé sakrální stavby. Katedrála v Chartres má velkou apsidu za oltářem vybudovanou z pěti apsid malých. Umístění více apsid za oltářem i mimo něj není vzácným jevem. Dosud se mělo zato, že půlkruhové zdivo je pouze okrasnou záležitostí, ale je snadné experimentem prokázat, že jde také o prvek energetický. Jeho funkce je podobná reflektoru světlometu s tím rozdílem, že zdrojem energie není žárovka, ale emisní proces aktivace horniny.

Stejné energetické vlastnosti jako půlkruhové zdivo mají také všechny druhy kleneb. Platí tedy, že v celé katedrále je energetické přepětí, v okolí oltáře je energie vlivem apsidy větší. Z energetického hlediska jsou konstrukčně nejdokonalejší muslimské mešity, dostatečný počet kopulových kleneb a hroty minaretů zajišťují pro stavbu energetický zisk.

Kontakt