Lurdy, Laos - kamenné džbány, Osireion

10.05.2009 10:56

 

Lurdy

Od roku 1858 bylo v Lurdech zaznamenáno na 3 500 uzdravení potvrzených lékaři. Za zázračná však církev doposud uznala jenom šedesát šest uzdravení. Zázraky ani záhady neexistují, za obě­ma pojmy se skrývá pouze neznalost přírodních zákonů. Abych poodhalil roušku lurdského tajem­ství, pokusím se zdůvodnit "uzdravovací efekt" z hlediska našeho výzkumu.

Jeskyně v Lurdech, kde uzdravovací proces ob­čas probíhá, má dva známé energetické zdroje a muže mít mnoho dalších neznámých. Prvním z dvojice známých zdrojů je pramen v jeskyni, z něhož vytéká asi 1 litr vody za sekun du, druhým je řeka protékající v blízkosti jeskyně. Neznámý­mi zdroji pak mohou být energetické E-zóny pro­tínající skalní masiv, bouřkové mraky, sluneční svit, postavení měsíce, velké množství lidí shro­mážděných v jeskyni apod.

Vhodná kombinace různých průtoků obou vod­ních zdrojů společně s vhodnými kombinacemi ne­známých zdrojů mohou vytvořit vlastnosti energe­tického prostoru, který by mohl být spouštěcím mechanismem uzdravovacího efektu. Je ale mož­né položit otázku: Proč dojde k uzdravení pouze jednoho člověka, když je v jeskyni mnoho lidí? Od­povědět lze na ni tak, že všichni přítomní na tom nejsou energeticky stejně. U zdravého člověka či­ní poloměr energetického prostoru asi 40 cm, pa­cienti v pokročilém stadiu rakoviny mají poloměr energetického prostoru jen 10-15 cm. Energetický prostor však není pouze záležitostí kvantitativní. Kvalita energetického prostoru je udávána celou škálou barevných odstínu, od světle modré až po tmavě červenou. Z barevných odstínu lze odvodit správnou výživu, životosprávu apod. Existují růz­né nemoci, které jsou léčeny různými léky. V ener­getice lidského těla by mohl probíhat podobný pro­ces. Různé energetické stavy mohou být upraveny různými energetickými impulsy. Současná medi­cína se energetickými rozdíly mezi lidmi bohužel nezabývá.

Laos - kamenné džbány

Dvě stě kilometrů od laoského hlavního města Vientiane, na náhorní plošině Xieng Khoang, leží takzvaná Planina hliněných džbánů. Po stovkách se tu povalují až tři metry vysoké nádoby, roztrou­šené na velkém území. Jejich původ sahá někam do mladší doby kamenné. Náhorní plošina není dodnes prozkoumána. Andreas Reinecke z Němec­kého archeologického institutu v Bonnu upozornil na skutečnost, že záhadné nádoby nejsou vyrobe­ny z hlíny, jak uvádí mnoho encyklopedií, ale vy­tesány z pískovce. Výroba a transport jednotlivých nádob, z nichž některé váží přes deset tun, by vy­žadovaly výkon srovnatelný s výkony lidí, kteří v mladší době kamenné na severu Evropy budova­li dolmeny a kromlechy z obrovských balvanů.

Z hlediska našeho výzkumu funguje obrovitý džbán umístěný do energetické složky stejně jako menhir - ve své hmotě akumuluje kosmickou energii. Naplníme-li džbán vodou, obě hmoty, hor­nina i voda, jsou interaktivní, menhir tím získá větší hmotnost a může tedy pojmout více energie. Množstvím vody ve džbánu tak lze regulovat jeho energetické hodnoty. Skupina džbánů má společ­ný P-náboj a ovlivnit výslednou energetickou hod­notu lze rovněž množstvím vody v nádobách. Lze předpokládat, že dvě nebo více skupin džbánů mohly v případě, že se jejich energetické prostory překrývaly, vytvářet společný P-náboj. S doplňo­váním vody do velkého množství džbánů nemuse­li mít lidé starosti, planina se nachází v deštivé oblasti, a tak regulace mohla být prováděna pou­ze odpouštěním vody z nádob.

Na planině se povalují skupiny džbánů po stov­kách, ale o počtu skupin jsem informaci nikde nezískal. Mohlo by být zajímavé zmapovat celou pla­ninu podle rozmístění skupin nádob. Energeticky mohla planina fungovat jako velký P-náboj s mož­ností rozsáhlé regulace, nejspíš podobně jako planina Nazca. Skupiny džbánů mohly tedy fungovat jako propo­jovací element mezi E-zónami a jejich energie by se dala nasměrovat do jiného místa.

Ani na okamžik nepochybuji o tom, že všechny projekty menhiru s regulací vycházely z jednoho centra a důvtip projektantů zasluhuje obdiv. Rov­něž nepochybuji o tom, že z dalšího výzkumu vy­plyne, kdo vlastně dosáhl tak vysokého stupně technické vyspělosti.

Osireion

Za jednu z nejstarších kamenných památek v Egyptě a počátek architektury je považována stavba Osireion. Archeologové ji dobře znají, ale naše hodnocení je určeno také dalším zájemcům, proto nejprve uve du stručný popis stavby. Celý ob­jekt byl vybudován ze zdaleka dopravených gigan­tických kamenných kvádrů. Vnitřek budovy tvoří podstavec z velkých dlaždicových kvádrů, dvacet pět metru dlouhý a dvanáct metru široký. Při okraji delších stran podstavce jsou dvě sloupořa­dí, každé z nich sestává z pěti masivních žulových monolitů přes tři a pili metru vysokých, o průměr­né váze asi 100 tun. Podstavec je obklopen tři metry širokým a tři a půl metru hlubokým vod­ním příkopem. Za vnějším okrajem vodního příko­pu je asi metrový ochoz a násle duje sedm metru široké obvodové zdivo. Po celé délce se v obvodo­vém zdivu nachází sedmnáct komůrek vysokých necelé dva metry. Na podstavci mezi sloupořadími jsou dva malé bazény. Zastřešení stavby bylo pro­vedeno rovněž z obrovitých kamenných překladů a mohutných kamenných desek.

Gigantický stavební výkon byl tedy odveden kvůli dvěma malým bazénům, vodnímu příkopu a sedmnácti malým komůrkám. Dosud nikdo pře­svědčivě a logicky neodpověděl na otázku, pro ja­ký účel mohla být tato stavba vybudována. Z hle­diska zkušeností naší civilizace se obrovské úsilí, které bylo k jejímu vytvoření nezbytné vynaložit, jeví jako zcela nesmyslné a zbytečné. Současně ale stavba vzbuzuje respekt a úžas, který vyvolává myšlenku, že je zde skryto něco, co nejsme schop­ni pochopit.

Podle závěru našeho výzkumu byl Osireion vy­budován stejně jako jiné megalitické objekty s vel­kou hmotností pro kumulaci kosmické energie v místě silné koncentrace energetických složek. Energie byla kumulována ve hmotě kamene a in­teraktivní vody. Manipulací s množstvím vody v příkopu bylo umožněno regulovat velikost P-ná­boje celé stavby.

Hmota chrámu Sethiho I. a Osireion měly spo­lečnou energii a lidé shromážděni v chrámu ji pře­jímali. Osireion se však jeví jako energetická stavba, která pravděpodobně nebyla zbudována jen proto, aby předávala energii pouze chrámu. Její další vy­užití zůstává nadále záhadou. Sedmnáct malých komůrek umístěných v obvodovém zdivu mohlo fungovat jako energetická posilovna. Setrval-li člověk v komůrce několik desítek minut, doplnil si energii. Dva malé bazény mohly sloužit rovně k doplnění energie a jejich napouštěním bylo také možné zvětšit energetickou hodnotu celé stavby.

Na budově Osireionu bychom neměli přehléd­nout skutečnost, že stotunové žulové sloupy z kon­strukčního i funkčního hlediska nemusely být mo­nolity. Stejně dobře by vyhovovalo, kdyby každý sloup byl sestaven z pěti nebo i více dílů. Obdobně lze uvažovat i o ostatních obrovitých kamenných kvádrech. Z našeho pohle du by si tím stavitelé ve­lice usnadnili transport. Lidé v pravěku uplatnili pravděpodobně jiná hlediska, bylo jim lhostejné, jakou hmotnost přepravují. V té době lze stotuno­vé kvádry zařadit do nižší váhové kategorie pře­pravovaných břemen. Dokazují to případy, kdy ob­rovité bloky byly rozděleny na menší a opracovány teprve po jejich přepravě.Nechápeme to ze stej­ných důvodů, proč nedokážeme vysvětlit, pro jaký účel byl Osireion vybudován.

Nelze pochybovat o tom, že lidé megalitické kultury využívali kosmickou energii pro nás ne­známým způsobem a manipulovali s energií hmo­ty. Paleoantropologie se již vzdala snu o nalezení jednotného pranároda, který by byl tvůrcem me­galitických památek.

Kontakt