Mluvte o všem a o všech

05.02.2010 13:44

Ačkoli jste třeba rozvedená, protože exmanžel dělal věci, které jste neunesla, mluvte o otci s dětmi. Musí ho přijmout do svého rodinného systému. Stačí mluvit o tom, co bylo dobré, zprvu to muselo být přeci dobré, jinak byste si ho nevzala. Nepopírejte jeho existenci dítěti, ani když zemřel. Vyprávějte o něm i o dědovi, musí vědět, že má předky a že dělali dobré i špatné věci. Je třeba poukázat na to, že nikdo není špatný do základů… někde k tomu svému chování „přišel“ možná ani nevěděl… převzal ho od svých předků. I oni dělali jen to, co svedli, dělali to, co považovali za dobré či nutné, nebo co bylo zvykem… taky to převzali. I děti musí pochopit, že to tenkrát tak prostě „chodilo“, ikdyž nám se to nelíbí. Můžeme se z toho poučit, ale musíme o tom vědět !!!

Např. „Otec sice rozhazoval prachy, chodil za milenkama, protože naše láska jaksi vyhasla. Zřejmě jsme se nebrali z toho správného důvodu, možná ne z té pravé lásky, ale měli jsme se rádi, mohli jsme dostat byt, pokud bychom se vzali. Ještě jsme se tolik nepoznali po roce chození na dálku… ale prostě jsme se vzali. Tenkrát se to tak prostě dělalo.  Tebe i Tvou ségru si přál a určitě vás má rád i teď, sice svým způsobem, ale určitě má. Dělal kraviny, to jo, ale prostě je to tvůj táta ikdyž s námi nežije a nevídáte se. Určité rysy máš po něm, děda a babička z jeho strany by byli pyšní na takového vnuka a vnučku. Prostě někdy se věci nevyvinou, jak bychom chtěli, musíme je brát tak jaké jsou, ale vymazat člověka ze života nemůžeme. Byl tam, něco nám dal, něčím jsme se poučili a už se toho vyvarujeme. On sice není s námi, ale existuje a určitě ho štve, že se mu nedaří tak dobře, protože on neumí brát věci takové, jaké jsou. Vystavěl si „pohádku“ a nějak se mu nedaří ji realizovat. Ale stále je tvým otcem, ať se snaží nebo nesnaží. Jen díky němu jsi tu. Kdyby nebylo jeho, tak tu se mnou nesedíš… A už jen za to je potřeba být vděčný. Já jsem ráda, že jsem ho potkala. Díky němu jsem se mnohému naučila, zocelila jsem se a naučila se asertivitě. Učím to i vás. Kdyby nebylo jeho, možná bychom byli i my jiní – a Ty bys vlastně vůbec nebyl…“

Vyprávějte dětem příhody z jejich dětství, prohlížejte si staré fotky a připomínejte jim tu dobu. Potřebují se ztotožnit se svou minulostí, se svými předky, kteří třeba už nežijí. Potřebují vědět, že nebyli svatí, i oni chybovali a napravovali… Ale existují stále v našem rodinném systému a my z té minulosti můžeme čerpat sílu. Tohle se z našich životů vytrácí a my se divíme, proč nejsme spokojení, proč nemáme rádi sebe a jiné, proč cítíme takové prázdno uvnitř sebe a nic je nedokáže zaplnit. Tak proto – neznáme svou minulost, nemůžeme na ni navázat a nebo jsme navázali, ale špatně. Máme možnost to napravit :-)

Kontakt