Posuzování potíží v souvislostech rodinného systému

02.02.2010 12:20

Lidé dřívějších epoch psychoterapii nepotřebovali, protože více vnímali Řád přírody a potřeby jejich duše byly uspokojovány tradicí, rituály a mýty. Dnešní moderní člověk je psychicky daleko víc nemocný, než předkové. Zcela samozřejmě přijímáme myšlenku, že co bylo dříve před námi, bylo méně vyvinuté, tudíž my jsme lepší. Současnost se pak jeví jako absolutní vrchol. Je to iluze, nejsme lepší, naopak jsme se sami sobě odcizili. Na poli vědy a techniky jsme dokázali zázraky, zároveň však zakrnělo to, co dávalo potravu naší duši.

Kdo poznal a prozkoumal celý tento  svět, sám v sobě ale chybil, chybil ve všem.
 
Rodinné konstelace
patří do oblasti psychoterapie, slouží k odkrývání skrytých dynamik, které spojují jednotlivce s širší rodinou. Tento pojem je spojen především se jménem  Berta Hellingera (*1925), který v průběhu svého života propojil několik dílčích psychoterapeutických směrů do jednoho živého proudu rodinných konstelací. V tisících skupinových konstelacích odkrýval zákonitosti, které představují základní Řád pro lidský život na Zemi. Moderní doba na tento Řád, udržovaný ve všech starých kulturách, zapomněla. Věřme, že učivo Řádu se dostane do školních osnov, neboť často z pouhé neznalosti se člověk  dopouští věcí, které mají pro něj, a zvláště pro jeho potomky, tragické důsledky.
Rodinné konstelace vynášejí Řád, tuto skrytou symetrii lásky, na světlo. Ukazují naše zapletení, pouta, vazby na členy rodiny. Integrace toho, co se ukáže v konstelaci, trvá dlouho, je to proces, návrat k sobě. Na této cestě jsou úskalí, ukazuje se totiž, že trpět a nést břímě loajality s rodovými předky je snadnější, než řešit a jednat. Řešení bolí. Udržování problému je magicky spojeno s pocity nevinnosti a oddanosti. Často chce klient své problémy jen potvrdit.
Rozpoznané a vyřešené vazby mají často překvapivé účinky na fyzickou nemoc, zejména na chronické projevy, což alergie a ekzémy bezesporu jsou.
V dalším textu jsou rozsety střípky rodinného Řádu, jak je předával žákům Bert Hellinger.

 
Základní Řád v rodině
Existuje základní Řád. Pokud není respektován, má to neodvratitelné účinky. Lze ho svobodně porušit, ale není žádná moc nad následky - ty jsou dané. Tak se stane, že děti platí za rodiče, nevinní za viníky. V každé rodině jsou všichni osudově spojeni (v bibli je zapsána příhoda: Učedníci se setkali se slepcem od narození a ptali se: „Zhřešil tento muž nebo jeho rodiče?“). V rodinném systému má každý  hodnost podle počátku příslušnosti k systému (např. starší bratr zaujímá vyšší hodnost než mladší). Rodiče jsou vlastně rovnocenní - ten, který má větší zodpovědnost za zajištění rodiny, má větší hodnost. Pokud si některý člen přisvojí místo, které mu nepřísluší (syn na sebe vezme břemeno otce), má to vážné důsledky.
Loajalita ke členům rodiny znamená lásku a vyjadřuje ochotu nést společný osud rodiny.  Zvláštní pouto vzniká k těm, kdo měl těžký osud, byl vyloučen, udělal místo jinému. Kolektivní skupinové vědomí, rodinné svědomí nás používá do svých služeb ve prospěch vyššího Řádu. Každý člen rodiny, ať živý nebo mrtvý,  má právo příslušet k systému a zaujímat hodnost, která mu patří. Nespravedlnost, která byla způsobena v předchozích generacích, bude následně opět zpřítomněna a protrpěna někým dalším. Jestliže je někdo vyloučen, vytlačen či zapomenut, pak rodina a příbuzní reagují tak, jako by došlo k velké nespravedlnosti, kterou je třeba odčinit.
Jestliže ve vztahu nebo v rodinném systému existuje strmý rozpor - výhoda pro jednoho a nevýhoda pro druhého, cítí zúčastnění kvůli poutu vzájemné lásky neodolatelnou potřebu narovnání: Pozdější a slabší členové chtějí zadržet dřívější nebo silnější, aby neodešli, případně mají chuť je následovat až do nemoci a smrti. Když se jednomu vede špatně, ostatní ho imitují. Můžou mít podvědomou touhu odpykat něčí vinu. Ti, kteří požívají výhod, tj. nic jim nechybí, se chtějí připodobnit těm v nevýhodě, nedovolí si být šťastni.  Závazky a utrpení jednoho člena zakouší někdo další.
 
Jak to napravit?
Každého v rodině je třeba vrátit na místo, které mu patří. Pak proudí energie a je nastolen řád. Odpykání, odčinění, smíření jsou formy narovnání. Stát si za svou vinou, pak nemusí nikdo další pykat. Vynést na světlo lásku dítěte k rodičům, se kterou přebírá jejich břemena, tato má nesplnitelný cíl. Jak dalece se to bude poté projevovat  na tělesné nemoci je věc druhá.
 
Kdo patří do našeho rodinného systému?
Děti, sourozenci, nevlastní, zemřelí, mrtvě narození. Rodiče a jejich sourozenci, i nevlastní, včetně záhy zesnulých, či mrtvě narozených, potracených. Prarodiče, někdy i jejich sourozenci. Někdy i jeden nebo několik praprarodičů. Obecně se dá říci, že nás ovlivňují tři generace nad námi. Koho potkal těžký osud, komu bylo ukřivděno, kdo byl vyloučen, zneuznán, zapomenut, dán do opatrovnictví. Kdo přepustil své místo v systému jiným, i když nejsou příbuzní  (např. bývalí partneři). Kdo z cizích měl velkou nevýhodu nebo ztrátu  a kdo z toho těžil? Kdo (i cizí) udělal něco dobrého pro někoho ze systému a pak za to trpěl? 
 
K čemu došlo ve vaší rodině?
Došlo ve vaší rodině k neobvyklé události? Tragická nebo předčasná smrt, sebevražda, smrt ženy nebo dítěte při porodu, nehoda, tělesné postižení, vážná nemoc, psychická porucha, křivda, nemanželské děti, zneužívání, znásilnění, vytěsnění nežádoucího blízkého příbuzného např. otce dítěte, rodinná tajemství a tabu – o kom se nemluví, válečné křivdy, rozvod, potrat, adopce, kdo byl trestán,  aj. Tyto věci se zapisují do rodinného systému.
 
Co je možné zkoumat pomocí systemické terapie – rodinných konstelací?
Jsou to všechny obtížné a dlouhotrvající tělesné a psychické projevy, poruchy chování u dětí a dalších členů rodiny. Silná závislost alkoholu, drogách. Hazardní chování, riskování. Nemoci. Projevy jako vztek, závist, hněv, smutek, zlost, nenávist, agresivita, žárlivost, hyperaktivita, únava. Homosexualita.
 
Jak poznat, že je někdo zapletený, s někým se identifikuje?
Když se identifikuji, nejsem volný, odcizuji se i sobě samému. Není třeba osobně znát osoby, se kterými se člověk identifikuje. V silných případech jsou to tyto signály:  Impulzivní činy a city neodpovídající situaci. Pocit posedlosti. Reaguje nevysvětlitelným způsobem. Fanatici, horliví bojovníci i za dobrou věc. Obětní beránek. Střídavé projevy chování – dva lidé v jednom.  Na zapletení nehraje roli prostorová nebo časová blízkost ani vzdálenost. Ale je pravda, že lze od svého osudu na chvíli utéct, poslechnout nevědomé nutkání a odjet žít daleko do světa, což se v dnešní době zhusta děje. Pokud to má tento podtext, není to řešení, pouze odklad. Dál to téma mohou řešit jejich děti ve svých životech. 
 
Manželské problémy.
Většina problémů je důsledkem zapletení a pout v původních rodinách, potomci loajálně dodržují systém hodnot původní rodiny. Pro představu: Každý člověk má rodiče a prarodiče, to je 6 lidí plus sourozenci a případně další zapletené osoby, první lásky. Při vstupu do manželství sebou každý bere i tuto obsáhlou skupinu. Ještě složitější je to při opakovaném manželství – skupina se rozšiřuje o předchozí partnery, společné děti). Nejpozději při narození dítěte se oba systémy dostávají do konfrontace a záleží na tom, jak je který partner zapletený do osudu svých předků. Pokud tomu tak je, projektuje to do svého současného vztahu. Navenek se pak vyskytují různé neshody, žárlivost, nevěra, agrese, hádky, nedůvěra apod. Rozchody bývají důsledkem zapletení. Dítě narozené do popsaného systému může mít vrozenou náchylnost k alergiím.
 
Jakou roli hraje sexualita?
Sexuální akt je základem života a z toho plyne jeho hluboký význam. Je pravda, že vynálezem antikoncepce a možností beztrestného přerušení těhotenství, byl tento dříve vysoce rizikový akt přinášející vážné důsledky (zplození života, možná i nebezpečí smrti při porodu) přeměněn na hračku pro potěšení. Ale to nic nemění na důsledcích.  Pouto, které se sexualitou vzniká, dosahuje velmi hluboké úrovně a přesahuje lásku. Sexualita je jako osud. Pouto vytváří sex, ne cit (pouto vzniká i při znásilnění).  Pokud je počato dítě, je pouto navždy. To jen z neznalosti následků se se sexualitou zachází lehkovážně.
Umělé přerušení těhotenství zatíží ženu a případný vztah. Umělý potrat jako vyhnutí se důsledkům vlastního jednání ovlivňuje manžele dlouhou dobu. Často se matka snaží odpykat potrat nebo jinou ztrátu dítěte smrtelnou nemocí nebo tím, že nechá rozpadnout svazek s mužem, možná se vzdá budoucích vztahů. V dítěti je potracen i partner, je to rituál separace: Pro nás jako pár již není budoucnost. Dalším následkem je, že se partneři za tento čin trestají, především ženy. Sourozenců se netýká.
Umělé oplodnění také není bez rizika. V případě spermatu cizího muže riskují manželé rozvod. Změnit osud technologickými prostředky nelze.

------

Konstelace jsou prostě postaveny na základě, že existuje řád, který nelze porušit. Jakmile je porušen, táhne se rodinnou linií stále, dokud není tato chyba odhalena a člen není opět vsazen do toho řádu tam, kam patří. Je to jako když stavíš z kostek věž a jedna se ti zlomí. Tak jí vyhodíš a stavíš dál. Ale ty kostky nad dírou jsou už pořád nestabilní a pořád musí něco vyvažovat, pořád se mírně naklánějí a přijde okamžik, kdy už to stavba nevydrží... a až po tu díru se zhroutí. Prostě se ulomí - to je okamžik, kdy už tuto psychickou zátěž v rodině někdo nevydrží a prostě se svými problémy musí navštívit lékaře. A pak se ta díra hledá. Praktický lékař ji nikdy nenajde. Protože problém je někde jinde.....Asi tak to jde vysvětlit laicky.

Kontakt