Proč je minulost důležitá

19.10.2010 19:37

Jednoho dne mi přišlo psaní, ve kterém se mě nešťastná žena ptala, proč se pořád točí v kruhu a nemůže z něj ven, přestože se tak snaží žít svůj život a mít se ráda. Chtěla by zapomenout na minulost a začít nový život. Ale ono to dost dobře nejde. Minulost naši současnost a následně budoucnost tvoří a ovlivňuje ji víc, než si mnozí lidé vůbec připouští. Ona je naší součástí a nemůžeme ji vymazat, odříznout od sebe a zahodit. Ikdyž na ni vědomě „zapomeneme“, je stále tu a ovlivňuje. Ikdyž po psychickém šoku má člověk amnézii, a najednou je po minulosti v mozku prázdno, ona tu stále je a ovlivňuje. Některé špatné zážitky mozek umí potlačit tak, že si člověk absolutně nevzpomene, co se mu kdysi přihodilo. Ale reakce na tento zážitek tu zůstávají a ovlivňují současné chování člověka. On jen neví, proč reaguje  tak, třeba až neadekvátně, ale nemůže si pomoci.

Kdysi mi přišel dopis od člověka, který chtěl moc poradit se svojí současností, aby se dopracoval k lepší budoucnosti. Jeho vztahy se ženami se neustále nedařily tak, jak by si představoval, ale nedokázal se vzdát některých myšlenek či nutkání, které ty vztahy jako takové stavěly až na druhé místo v jeho životě - prvotní byl hlavně sex. Chtěla jsem zabrousit do jeho minulosti, abychom se podívali, co to způsobilo, protože vím, že takový člověk hledá náhražku za Lásku, kterou uvnitř sebe nemá. A nemá ji tam proto, že se nenaučil ji tvořit, tudíž někde v dětství s rodiči muselo být něco jinak, než to podle zákonů Univerza funguje a on si našel za Lásku náhradu - sex. ( Nic proti sexu, je-li součástí života, ne jediným životním cílem. ) To jej ovšem nikdy nemůže naplnit zevnitř a tak v současnosti citově strádá. A bude strádat i v budoucnosti, protože mi řekl: „Minulostí se teď zabývat nebudeme, nejdřív současnost a budoucnost, pak teprve minulost.“  No, tomuto člověku ještě chvíli potrvá, než pochopí, že ve všem existuje posloupnost a pořádek, který nelze „oblafnout“.

Mnoho lidí se nakonec rozhodlo mi svoji smutnou minulost sdělit, ačkoli se za ni styděli nebo byla pro ně velmi bolestivá. Ale pochopili, že je důležitá a že je potřeba se na ni podívat a pochopit souvislosti.

Ono je to asi takto:
Představte si filmový pás s mnoha okénky, která na sebe navazují. Ta na začátku jsou minulost, ta uprostřed současnost, na konci budoucnost. Film je jeden celistvý pás, který zůstává vcelku i tehdy, běží-li zrovna současnost. Minulost nezmizí, jen je přetočena na druhý kotouč „promítačky“. Představme si, že má ten film milion políček. V dětství - to je někdy na políčku 30 000 - 100 000 - se děvčeti narodí bráška. Všichni jsou z něj nadšeni, zvláště zde, kde si otec moc přál syna. Takže bráška se stane středem pozornosti a rodina nezvládne ukočírovat vztah se svou prvorozenou dcerou. Ona si díky jejich chování začne připadat méněcenná, nechtěná, ošklivá, k ničemu. Má pocit, že jí nikdo nemá rád a navíc začne žárlit na nevinného bratra, že jí „vzal“ rodiče, které dosud  měla jen pro sebe. Začne dělat naschvály, zlobit a jinak na sebe upozorňovat a stane se problémovou dívkou. Nebo naopak ( podle povahy ) se bude snažit být úslužná a Lásku si zasloužit jakýmikoli skutky. Někdy pozornosti bohužel dosáhne jinde než v rodině - v partě, dost často poskládané ze stejně „odstrčených“ dětí, které dohromady utvoří společenství, kde se navzájem podporují, ale navenek se jeví jako problémoví, protože se rodičům či společnosti mstí za to, že jim nedala dost Lásky. Obojí je špatný start a obojí ovlivní negativně její budoucnost.

V současnosti jsme na nějakém poli 400 000, ženě je 40 let a už jí „krachly“ tři vztahy. Ona si přečetla spoustu knih o tom, jak mít ráda sebe, druhé, jak si zařídit hezké partnerství - ale nedaří se jí to. Ale proč? Vždyť se přeci tak snaží! Manželovi vždy dělala pomyšlení, domácnost má jako klícku, navaříno, vypráno, vyžehleno, v podstatě nic jiného než práci a domácnost nezná, pro rodinu by se obětovala. „Co víc ještě můžu dělat?“ ptá se mě. „Žít pro sebe, ne pro druhé“ odpovídám.

Musíme se vrátit do té minulosti a promluvit s tou malou holčičkou, která si tuhle cestu díky situaci doma vybrala a ničí si tak svou budoucnost. Ona ta holčička totiž nezmizela. Ten filmový pás stále existuje celý, jen je převinutý na jiném kotouči. Minulost je stále živá, jen jakoby v jiné dimenzi. Ale ta holčička v té minulosti na tom jednom poli toho filmového pásu stále dospívá z nepochopení situace k téže  jediné myšlence - Lásku si musím zasloužit. ALE - na druhou stranu vidí, že někdo má Lásku druhých jaksi automaticky, už jen tím, že se narodí a JE.  Do této chvíle, do tohoto okénka filmu je potřeba se vrátit, holčičku vzít do náruče a vysvětlit jí, že si to jen špatně přebrala, protože rodiče momentálně nezvládli svou rodičovskou roli na 100%. Vzít ji třeba do políčka 1 a ukázat jí, že přesně takovou radost měli rodiče při jejím narození. Vysvětlit jí, že ta euforie za nějaký čas opadne i u brášky. Že může i rodiče i brášku milovat s pochopením, že teď jsou v takovém zvláštním rozradostněném rozpoložení, ale že všechno jednou dojde do „normálních“ kolejí. Když brášku  bude mít ráda a mamince s ním pomůže, aby neměla tolik práce, tak jí maminka bude vděčná a ona sama bude na sebe hrdá, jak je šikovná a bude se mít ráda. Nezačne žárlit, protože není na co. Pochopí, že dospělí „blázní“ z každého miminka, ale když se všechno naučí, za nějaký ten rok je to přejde a pak zase tomu malému dávají za vzor toho staršího sourozence. To je zase okamžik, kdy může dojít k „defektu“ v myšlení mladšího a může začít nesnášet staršího…

Když se tohle podaří té malé holčičce vysvětlit, tak ona se nakonec v té minulosti rozhodne jinak - správně - a tím se celým filmem prolne změna, která tam už zůstane a současnost i budoucnost ženy  se stane najednou LEPŠÍ. Ona si bude pamatovat, že tomu bylo v minulosti jinak, ale zároveň už nebude pociťovat nutkání zasloužit si Lásku, protože bude VĚDĚT, že to není třeba, bude mít Lásku uvnitř sebe - k sobě, k bráškovi, k rodičům - se shovívavým pochopením, že nikdo není dokonalý a i rodiče mohou někdy selhat, ač ne úmyslně. Chce to nadhled, pohled na situaci z perspektivy někoho jiného a pochopení, že není všechno přesně tak, jaké se to na první pohled zdá.

A proto vám všem přeji krásnou současnost a budoucnost.

A nebojte se kouknout do své minulosti - většinou nemůžete za to, co se v ní přihodilo. Ze své současnosti si ji ovšem můžete „opravit“ tím, že to sami sobě, coby dospělec dítěti, jakoby starší kamarád malému kamarádovi, vysvětlíte, aby on nepustil do své ( vaší ) budoucnosti nějakou negativní „emoční rovnici“, na jejímž základě se budete trápit on i vy - ZBYTEČNĚ.

Láska vychází z nás - zevnitř. Hodně štěstí :-)

 

 

Kontakt