Proč nemůžeme vymazat podvědomí a začít znova?

08.10.2009 12:23

Poslední dobou mi do života hodně přicházejí lidé s otázkami ohledně funkce podvědomí. Oni to ani nevědí, vlastně se ptají na něco jiného, ale je to právě tento „problém“. Ve dnech nedávno minulých jsem odpovídala ponejvíce na otázky, které souvisí s vírou, silnou vůlí, s přáními v životě a na to, jak funguje podvědomí, které nevnímá „ne“. Opět jsem přečtla další moudrou knihu, zase jsem prožila okamžiky ve vlastním životě, které mi doširoka otvíraly oči úžasem a poznáním.

Jeden poslední mi ukázal, že podvědomí je fakt úžasná záležitost a že když tam něco máme vepsáno, tak to prostě funguje ať chceme nebo ne, tzv. „o nás bez nás“, v pozitivním i negativním směru. Aniž si to uvědomujeme, tak se nám to děje, „Džin plní naše přání jen na ně pomyslíme“.

Bylo krásně, po dešti, teplo, svítilo slunce... Vydala jsem se tedy do lesa, nasbírat něco hub. Celá nadšená z vůně louky a lesa jsem byla v duchu samé superlativum a zdrobnělina: nádherná kytička, krásný stromeček, ahoj sluníčko, ... No a tak jsem vlezla do lesa a s naprostou jistotou jsem vdechla atmosféru a vydechla myšlenku: Dneska se domů vrátím s plným košem krásných svítivých houbiček.
    Prošla jsem jeden les, druhý - zatím nic moc, tři poddubáky, jedna bedla. A ve třetím - hle - lišky. Jedno hnízdo, druhé, .. celý les lišek. Dvě hodiny v podřepu a domů jsem nesla plný koš krásných houbiček. Tři hodiny čištění mi dalo dost času opět popřemýšlet, jak to naše podvědomí funguje. V podstatě jsem si přála najít hříbky a křemenáče, ale to jsou houby někdy v podstatě dost veliké, že. Já si vyřkla přání o houbičky. Fakt si vždycky musíme přát správně, protože "někdy nás Bůh potrestá tím, že nám dá přesně to, co chceme..."

Ale vím, že to funguje, jako když dítěti, které vám věří, držíte sedačku u kola, když se učí jezdit – pustíte, chytíte… podle toho, jak mu to zrovna jde. Prostě nedopustíte, aby spadlo, protože víte, že na vás spoléhá. A když jste zodpovědný rodič, který si přeje, aby se s vámi nikdy nebálo, tak chytáte až do té doby, než poznáte, že už to skutečně zvládá. Tohle „chytání pro jistotu“, to jsou naše „ochranná kouzla“. To jsou všechna pozitivní tvrzení – všechny afirmace, které si máme vetknout do podvědomí, než se nám stanou automatickými, než jim uvěříme a než začnou fungovat stylem „o nás bez nás“. A než se to naučíme správně...

Došla jsem tím k závěru, že když někdo odmítá něco, co neochutnal jen proto, že se mu „to nezdá“, nikdy nemůže říct, jestli je to dobré nebo ne. A mnoho a mnoho lidí právě tohle dělá. A pak říkají, že jim to nefunguje. Funguje vždy jen to, v co věříme. A funguje to s neomylnou přesností, v kladném i záporném smyslu.

 

A teď k tomu úvodnímu Proč nemůžeme vynulovat podvědomí… Protože bychom se nikdy nic nenaučili. Ani důvěřovat v Boha a v jeho zákony. Sem na Zem přijdeme proto, abychom se coby duše něčemu naučili. Abychom poznali, že lepší způsob, než je ten Boží, neexistuje. Tak si vybereme rodiče, kteří nám k tomu mají dopomoci a narodíme se jim. Rodiče nám od narození cosi vštěpují, ukládají do podvědomí jako první důvěryhodné osoby ( hlavně matka ). Něco, co není pravda, ale protože to slyšíme pořád dokola ( nebo vidíme v rodině ), tak si to uložíme a máme TO TAM – látku k učení. Když dojdeme do věku, kdy jsme schopni se odpoutat, „odstřihnout pupeční šňůru“ a „jdeme sami do světa“, tato informace jde s námi a tvoří nám v životě situace, které se nám třeba vůbec nelíbí a ony se nám navíc stále opakují.. a my zjistíme, že je asi něco špatně…

Pídíme se a dojdeme k informacím o podvědomí. Teoreticky zjistíme, jak podvědomí funguje, ale praxe pokulhává. Myslíme pozitivně, ale nic se neděje. Chtěli bychom se do podvědomí napsat tu správnou informaci, aby nám všechno fungovalo jak má k naší spokojenosti, ALE NEVÍME JAKOU !!! A v tom je právě ten vtip – kdyby to šlo takhle jednoduše, nikdy bychom se nic nenaučili. My MUSÍME poznat příčinu, musíme ji pojmenovat. Pak teprve můžeme zapsat do podvědomí opak v pozitivním znění. Nelze bez poznání příčiny přepsat něco v podvědomí, musíme POCHOPIT, abychom vděli, co tam dát. Abychom se poučili a uvěřili.

Víra nejsou jen kázání a poučky. Víra je styl života, který dává svobodu a větší možnosti. Ale kdo v to nevěří, nikdy je mít nebude. Proto je každá duše jinak zralá, protože je k těmto poznáním různě daleko či blízko. Proto někdo proplouvá životem bez problémů – věří v dobrý konec, věří, že si štěstí zaslouží, tak ho mají. Nebojí se oddat se Universu ( jak se říká: dát se do rukou Božích ) a jejich víra je na oplátku odmění.

 

( podotýkám jen, že není potřeba být v jakékoli církvi )

Kontakt