Prosím, poraďte. Obracím se o pomoc, dostala jsem se do situace, kterou jsem neočekávala a nevím jak dál.S manželem jsme se brali, když mi bylo sedmnáct let, protože jsem byla těhotná.

21.05.2010 23:37

Bohužel na oslavě narozenin našeho kamaráda moje sestra nebyla přítomna, proto jsme si povídali a došlo k pohlavnímu styku a já jsem takto ihned poprvné otěhotněla. Protože jsme všichni z malé vesnice na Vysočině, zasáhly obě rodiny a manžel si mě v podstatě musel vzít. Po svatbě jsem zjistila, že manžel ještě několik měsíců udržoval poměr s mojí sestrou, což mě velmi trápilo. Myslím si, že moje sestra byla z celé situace strašně nešťastná a posléze měla i problémy s dalšími partnery, dnes je však vdaná a má dvě děti. Jakmile se nám s manželem narodila dcera, které je dnes již devatenáct let vše se uklidnilo, moje sestra si našla jiného partnera a naše manželství vypadalo šťastně v podstatě do té doby, než se nám narodil syn. Měla jsem pocit, že manžela doma nic moc nedrží a možná i proto si našel práci, kdy na celý týden odjížděl a stále odjíždí mimo domov, občas byl i stovky kilometrů daleko. Domů jezdí celkem pravidelně na víkendy, svátky, některé víkendy však také vynechá. Celých patnáct let jsem to tolerovala a byla jsem ráda, že je manžel aspoň pracovitý a domů nosí nějaké peníze. Já jsem se celou dobu starala o naše děti, domácnost, zahradu a chodila do práce. V poslední době byl také přes půlroku pracovně v severních Čechách. Tak dlouho snad na jednom místě ještě nikdy nikde nepracoval, možná jsem měla nějaké pochybnosti, ale snažila jsem se je zahánět, i když jsem cítila jeho proměnu. Před týdnem mi přišel dopis s fotografiemi ve kterých jsou vyfoceny sms zprávy, které od března do června posílal ženě, která v tom místě bydlí. Dopis mi napsal její přítel (prý se s ní na to konto rozešel), který jak mi sdělil je ze všeho velmi zdrcený, protože s dotyčnou plánoval budoucnost a měl ji velmi rád. Mého manžela znal, dokonce si i tykali. Z těch sms zpráv vyplývá, že ji má manžel rád, neustále na ni myslel, i když byl teď měsíc doma. Autentičnost zpráv jsem pochopila, protože jí psal o věcech, které probíhali u nás doma.Z posledních zpráv jsem dokonce pochopila, že se stýkají dál, dokonce i když nyní můj muž pracuje na druhé straně republiky, samozřejmě je tam opět na pracovní týden přestěhovaný.
Nevím, jak se mám nyní zachovat. Je mi velmi zle. Dům ve kterém s dětmi bydlím patří z poloviny manželovi a z poloviny tchýni. Pokud na něho uhodím, nevím, kam jít. Nevím, zda mám sílu se přetvařovat nebo zda si mám promluvit s jeho milenkou. Její přítel (bývalý) mi na sebe zaslat telefonický kontakt.Poraďte prosím nevím jak dál.

Pro objasnění situace musím tento příběh ještě trochu upřesnit: manžel v době mého otěhotnění chodil dlouhodobě s mojí starší sestrou.

 

Saint-Ex > améliemont:
Ahoj, nevím jestli jsem to teda pochopil správně, ale obracíš se tu s žádostí o pomoc, potože nevíš kde budeš bydlet a bojíš se že ztratíš to materiální zabezpečení které ti zajišťuje manžel, nebo proto, že ho chceš vlastnit, i když ho zřejmě nemiluješ?
Tím, že ho přinutili aby si tě kdysi vzal, je tvým majetkem?
Omlouvám se, ale moc tomu vážně nerozumím, těch 19 nebo kolik let, tos nechávala problémy jen vyhnít?

 

 

Jo a dost mě zaujalo toto: "Bohužel na oslavě narozenin našeho kamaráda moje sestra nebyla přítomna, proto jsme si povídali a došlo k pohlavnímu styku" … To abych se teda bál s někým promluvit...

améliemont >Saint-Ex:
To ne, možná jsem se špatně vyjádřila, mám ho strašně ráda, ale měla jsem trochu pocit, že on mě měl a má rád méně, spíš je pohodlný a myslela jsem si, že nikdy nebude chtít nic měnit, ale teď mám strach, že ano. Několik let už například nespí se mnou v naší ložnici. Rozhodně mi nejde jen o zabezpečení, ale kdyby mě třeba vyhodil kvůli jiné, ani bych neměla kam jít.

 Sem.miš >améliemont:
Děvče, ty sis to tedy zavařila...

První chyba - vyspat se s přítelem své sestry. To jemu ani tobě věrnost nic neříkala? Proč se teď divíš, že je ti nevěrný? Bude stále - protože se neženil z lásky, ale z musu.
Druhá chyba - ikdyž bydlíte na malé vsi, buď jsi měla jít na přerušení a nebo dítě donosit a vychovat sama. Je fakt, že při souloži jste byli dva, ale když bys nechtěla otěhotnět, tak ses měla chránit. On určitě nechtěl, abys otěhotněla, chtěl si jen užít.
Třetí chyba - když jsi zjistila, že i po svatbě udržoval poměr s tvou sestrou, tak jsi se měla nechat rozvést. Chodili spolu a určitě se milovali. Svatba s tebou jeho city k ní nezměnila. Prstýnek a papír na partnera nemá s láskou nic společného. Sama ses uvrtala do manželství bez lásky. Vím, že Kozorozi mají v horoskopu, že zamilovat se přece lze i do movitého člověka - ale ne ho přinutit ke sňatku, když miluje jinou. Celou dobu je v manželství nešťastný. Proč si myslíš, že utíká pracovat jinam? To jsi slepá?
Čtvrtá chyba - píšeš: "možná jsem měla nějaké pochybnosti, ale snažila jsem se je zahánět, i když jsem cítila jeho proměnu" ... on se neproměnil, on se jen prostě přestal přetvařovat, už ho to nebaví, vzal si tě, protože musel a snažil se být vzorný manžel co se týče zabezpečení rodiny, ale bez lásky je život moc smutný. Hledal ji celý manželství jinde. Ty mu nemáš co tolerovat, protože láska se nedá vynutit manželstvím. On byl přinucen, ale lásku jste mu vzali - ty i vaše rodiče. Tak se nedivte...

Jestli se teď po letech zamiloval a stýká se dlouho s jinou ženou, ale ona má svého přítele a nerozešla se s ním, patrně se manžel s tebou rozvést nechce a řekl jí to. Takže ona si udržovala hlavní i vedlejší poměr. Tvůj manžel, jak to tak vypadá, se smířil s tím, že má jakous takous základnu, kam se vrací asi z povinnosti, možná za dětmi, ale jinak se stále dokola zamilovává, odmilovává a pracuje a pracuje.
Ptáš se, jak se máš zachovat. Když ti řeknu - čestně! .. zachováš se tak? Vrať mu jeho svobodu a šanci na to, konečně žít s někým, koho miluje. Vychovali jste spolu děti, kvůli kterým ( hlavně té první dceři ) tento svazek vznikl a teď je patrně na čase, abyste ho zrušili a šel si každý svou cestou. Vždycky jsi o jeho nevěrách věděla a tak nemůžeš říct, že se najednou změnil. A nemůžeš si přece myslet, že s tebou byl z lásky... to je lhaní si do vlastní kapsy. Bylo to manželství z rozumu. Tak teď použijte ten rozum a nějak se domluvte. Nemusíš na něj nijak uhodit, to by bylo nefér - 19 let tě neopustil kvůli žádné své milence !! Ale měla bys mu říct, že o tom víš, a že bys tu zapeklitou a do kola se opakující situaci chtěla konečně řešit. S jeho milenkou nemá cenu mluvit. To city tvého manžela nezmění. Ty potřebuješ mluvit s ním. A hlavně - potřebuješ najít řešení svého bydlení. Ale třeba tě nechá bydlet v baráku, abys tam dál vychovávala jeho děti a sám bude bydlet jinde - můžeš mu nabídnout nějaký měsíční nájem a uvidíš. Až budou děti samostatné, můžeš si najít něco jiného jen pro sebe. A přítele milenky nech úplně plavat. Ten si to s tou svojí vyřešil - rozešel se s ní, ne?
améliemont >Sem.miš:
Děkuji. Samozřejmě, uvědomili jsme si to již před těmi dvaceti lety, že to co se stalo se stát nemělo, že jsme ublížili mojí sestře a sami jsme byli zmatení z toho co se stalo. Nebyla jsem plnoletá, sama jsem nechtěla jít na přerušení a ani rodiče mi to nedovolili. On se zachoval jako chlap a rozhodl se, samozřejmě rodiny na to měly velký vliv, že si mě vezme a dítě společně vychováme. Když jsem zjistila, že pokračuje ve vztahu s mojí sestrou i po svatbě bylo mi řečeno, že si nemohli pomoci, ale že vše ukončí, což se taky stalo. Pak si sestra našla partnera a vdala se, měla děti. Nevím, z čeho vycházíš, když píšeš, že mě manžel celý život podváděl, podle mě tomu nic nenasvědčovalo. Měla jsem pocit, že vztah, který máme je v pořádku, tím že jsme odloučení se zase na sebe těšíme. Nehádali jsme se, s dětmi mi pomáhala rodina, která bydlí ve stejné vesnici.
Nevím,ale nedomnívám se, že současné milence neřekl, že se rozvést nechce,proč by s ním pokračovala, scházela se s ním na novém pracovišti atd.
Taky nevím, proč bych jí měla uvolnit cestu a já se s ním rozvést, zkomplikovat si život. Necítím se na to, skutečně ne. Myslím,že pokud bude chtít odejít sám, řekne mi to a odejde. Pak už mi nic jiného ani nezbude, držet ho nebudu.

Sem.miš >améliemont:
 Zkusím odpovědět na něco z tvých otázek:

"Nevím, z čeho vycházíš,když píšeš, že mě manžel celý život podváděl, podle mě tomu nic nenasvědčovalo. Měla jsem pocit, že vztah, který máme je v pořádku, tím že jsme odloučení se zase na sebe těšíme. Nehádali jsme se,...!
- to je jasné, že jste se nehádali, ty na to nemáš povahu a těšila ses na něj, když měl přijet. On přijel, protože věděl, že je to jeho povinnost. Víkend se dá předstírat, že je vše v pořádku - a pak se vrátil do jiného života. S kým žil víc - 5 dní s jinou a nebo 2 dny s tebou ... po x let? Znám spoustu mužů, kteří když svou ženu milují a chtějí s ní být, přesto že mají zaměstnání jinde a musí tam bydlet, tak si jí vezmou s sebou. Vycházím jen z toho, že se neženil z lásky. Láska se nedá naučit. Ta buď je a nebo není. A jestliže on miloval tvou sestru v době, kdy si bral tebe - logicky z toho vyplývá, že tebe nemiloval a vzal si tě jen z povinnosti. Proč to nechceš vidět? Je to zodpovědný chlap a nenechá tě na holičkách, přestože není šťastný. Jinak by to štěstí nehledal u milenky.

"Nevím,ale nedomnívám se, že současné milence neřekl, že se rozvést nechce, proč by s ním pokračovala, scházela se s ním na novém pracovišti atd."
- Protože ho miluje - proč asi? Nepřipouštíš si základní principy lásky. Když někoho miluju, nemůžu ho přestat milovat na povel. Ani ona ne, ani tvůj manžel ne. Stejně tak nelze začít milovat na povel. Láska je něco, co neovládáš, nevynutíš, nevyhrozíš, nevyprosíš... A ona se s ním stýká, protože jí to dělá radost. Když se logicky zamyslíš - kdyby ses s ním rozvedla, dovolíš dvěma lidem být šťastnými. Ale ty nechceš, aby byli šťastní spolu. Chtěla bys, aby on byl šťastný s tebou. Ale to poručit nejde. Teď ho chceš jen vlastnit, protože cítíš zázemí a finanční jistotu.

"Taky nevím,proč bych jí měla uvolnit cestu a já se s ním rozvést, zkomplikovat si život."
- Mnoho žen ve tvé situaci si myslí, že uvolňují cestu milence, když se s manželem rozvedou. Žádná z těch, co si to myslí, ale netuší, že i sobě tím uvolňuje cestu k tomu, aby i pro sebe našla někoho, kdo jí bude skutečně milovat. Zahýbající manžel je známka nefunkčnosti vztahu, absence lásky - pokud jde o dlouhodobý mimomanželský vztah. Dokud se ho budeš držet, ani ty nebudeš šťastná. Vím, je to těžké se rozhodnout. Ten první krok je nejtěžší. On ho neudělá. Vyplývá to z toho, že na sebe vzal odpovědnost, kterou dodržuje. Zabezpečí tě. Jiný by si tě třeba ani nevzal. Raději by jen platil alimenty a žil by si podle svého.

"Pak už mi nic jiného ani nezbude, držet ho nebudu."
- to svědčí o postoji oběti. Děláš jen to, co se musí a čekáš, jak se věci vyvinou. Ze své vůle neuděláš nic. A když on tě opustí, bude ten špatný a ty ta chudinka opuštěná. Koho pak napadne, že on 20 let plnil zodpovědně roli manžela a otce, do které byl vmanipulován, ačkoli miloval jinou ženu - pro chybu, kterou jste udělali oba dva?
Možná proto ten první krok on neudělá, nemyslíš?

Saint-Ex >Sem.miš: - konečně něco co má hlavu a patu a stojí za to si to přečíst!

Trinidat >améliemont: Je to skutočne dosť smutná záležitosť. Chápem ako ťa to bolí.Vychovať deti ,starať sa o domácnosť je veľmi zložité.A ako vdaka toto.Vydávala si sa mladá, neskúsena. Jeho charakter je veľmi pochybný.Tvoja sestra ti musí dakovať, že ho nemá na krku ona. Dúfam,že ho nelúbiš. Ja na tvojom mieste si nájdem niakeho priateľa. Nemožeš žiť v klastve.Veľa si si neužila. Nech ide za svojou milenkou, nech sa trápi ona a nie ty. Buď rozumná. Deti ťa určite pochopia a pomožu ti. Držím ti palce.

Sem.miš >Trinidat:
 Trinidat, nenapadlo tě, že kdyby ho měla za muže ta sestra, všechno by bylo jinak, protože ji miloval? A nenapadlo tě, že amoliemont tuší, že ta milenka by se s ním netrápila, ale byla by s ním šťastná a to ona nechce dopustit?
Sama vím, jaké to je, vychovávat dvě děti bez manžela. Ale vím, že mám klid v duši, nejsem ve stresu, nikoho nemusím podezřívat a můžu klidně spát. Améliemont se vdávala velmi mladá a nezkušená. Teď už by mohla být zkušenější a vědět, že papírem v ruce manžela ve své posteli neudrží, když on nebude chtít. Pak není dobré takovou agonii vztahu prodlužovat, protože ničí oba dva. Zatím jen ji, protože ona o jeho nevěře ví a trápí se tím. On to neví a tak se dál bude tvářit jako normálně a jí to bude o to víc ničit.
Když si s ním promluví, on jí řekne, že to ukončí a že ji neopustí. a možná to skutečně udělá. Ale bude vnitřně trpět, protože ukončí opět vztah s láskou a vrátí se do vztahu bez lásky. Na jak dlouho, co myslíš?

illona >améliemont:
Já ti nevím ... od začátku se mi ten vztah zdá poněkud podivný... máte oddělené ložnice,navíc jsou do toho zapleteny další ženy - nevidím to moc růžově. I když naděje je vždy - snažte se si spolu povykládat, rozebrat situaci, zjisti, co on vlastně chce - pak budeš o něco moudřejší.

améliemont >illona:
Nevím, asi máš pravdu, ale to jsem tedy žila dvacet let v "podivném vztahu"? Manžel mi říkal, že se vedle mě nevyspí, věřila jsem tomu, náš sexuální život celkem fungoval a neměla jsem ani pocit, že je nějak nespokojený. Ve vesnici kde bydlíme máme oba přátele, rodinu, nevím, zda by to chtěl opustit nebo si sem snad nastěhovat jeho novou lásku.

 illona >améliemont:
Takhle na dálku se těžko radí ... to, co jsi popsala nezní moc příznivě, ale jen ty sama víš, jaké je to mezi vámi ve skutečnosti, všechno nejde vtěsnat do jednoho příspěvku... Být na tvém místě, nenechala bych to dále "vyhnívat" - takhle škodíš sama sobě, trápíš se, žiješ v nejistotě ...To, že tě manžel podvádí ti musí šíleně srážet sebevědomí, přestaneš si vážit sama sebe ... měli by jste dát společnou řeč a vyřešit to - ať už bude řešení jakékoliv. Pořád máš šanci začít nový život.

 Expert >améliemont:
Ahoj Tano, zkus se na svůj příběh podívat cizíma očima. Já viděla asi toto: V 17 letech jsi jsi otěhotněla. Víceméně rozhodli rodiče. Tak jak se zdá, podřídila jsi tomu i další roky v manželství. Svá přání a rozhodování si zřejmě zazdila v sobě a to z jakéhokoli důvodu. Jenže teď jsi dospělá a přišla opět situace kdy už přece můžeš říci co si o tom myslíš. Dlužíš to především sobě. Pokud se ti podaří přesně a hlavně pravdivě pojmenovat to co cítíš, věci se dají do pohybu i pro tvé zdárné vyřešení situace - bydlení, finance.
Nejdříve si to ujasňuj sama v sobě, máš dostatek času a teprve až ucítíš - jo tohle chci- pak budeš umět úplně s jinou energií reagovat v komunikaci s manželem i ostatními. Držím ti pěsti a zkus to alespoň.
 améliemont >Expert:
Zdenko, díky. Já jsem se do svého manžela zamilovala už v těch šestnácti, ale to, co se stalo nikdo nechtěl. Byla jsem ještě pitomé střevo a on kluk 23 let. Se sestrou jsme se po těch letech usmířili, myslím, že všichni, ale někdy se mi zdálo, že ji snad má pořád rád. Je hodný táta, mám ho stále ráda, chtěla bych, aby s námi zůstal. Nikdy jsem si nenašla nikoho jiného.

Jan P. >améliemont:
Nuž ak dokazal po dlhodobom vztahu bez problemov podviest tvoju sestru a potom s nou nadalej udrzoval styk,tak je jasne ze casom podvedie aj teba. Ludia sa nejak diametralne za život nezmenia. Vyzera na typ cloveka znacne vnutorne nestabilneho, neuspokojivého. Pravdepodobne musí mat nejaky problem.

Je zbytocne robit nejake opatrenia. Pochop ,ze by uz v tom veku mal mat rozum a drzat si vtaka na uzde. Ak to nedokaze, nech sa ide poradit k psychologovi. Co sa tyka teba, tak ako ti uz bolo spomenute, deti mas odrastene, tak sa netrap nad niekym, kto este nie je zrely pre stabilny vztah a najdi si niekoho, kto bude mat podobne zmyslanie, ako ty.

Artep >améliemont:
ahoj, to je složitá situace, pokud se cítíš na hovor se svým mužem tak mluv, já mám za to, že byl vehnán do něčeho co sám nechtěl a teď prostě někoho potkal zakoukal se a je zamilovaný. To že by chtěl od tebe odejít je další krok a záleží na tom jak je druhá žena svolná a co jim stojí v cestě, ty ani děti to určitě nebudeš, pokud si myslí , že tu ženu miluje! Z praktické stránky se neboj o střechu nad hlavou, myslím si, že bude mít v sobě trochu té zodpovědnosti a dům nechá tobě a svým dětem, případně rozdělí! Bude chtít jít za ní, pochybuji, že by si ona troufla jít do vašeho domu, mezi vaše známe a rodinu. Tohle bych neřešila, řešila bych to, že byl mladý a velice ustrašený na postavení se svým a tvým rodičům, jeho svědomí mu nedalo , aby se bránil od sňatku s tebou, to, že to nějak fungovalo, proč by né?? No o dům o něj o jídlo, o vše bylo postaráno a on měl povinnost nosit peníze a to jej i bavilo , protože to byla možnost se dostat z rodné vsi pryč k jiným lidem kde se může tak nějak realizovat podle svého!
Neměj mu to za zlé, lidé se rozchází dřív či později a to z různých důvodů. měli jste fajn vztah, máte spolu děti, a nejspíš přišel čas udělat velkou tlustou čáru a začít trošku jinak žít a hledat k sobě partnera podle svých představ. Budeš si sním muset promluvit, ale buď kamarádka, po zlém se nic nevyřeší, držím ti palec.

améliemont >Artep:
Díky za povzbuzení. Nevím, co se týká rozhovoru s manželem, musím si to hodně promyslet, abych na něho nevylítla a vše ještě více nepokazila. Je mi líto, že jsem mu a našim dětem věnovala nejlepší léta života. To co se stalo v mých šestnácti letech nikdo z nás nechtěl a nevím, jak by se osudy nás tří - moje, jeho a sestry ubíraly. Snad to vše není tak horké, jak vypadá. Nevím, pokud muž napíše ženě, že ji má rád, je jisté, že to myslí vůbec vážně?

Artep>améliemont:
to je právě to čím si nemůžeš být jistá do té doby než si s ním v klidu promluvíš. Ono ale nucený rozhovor může po posunout člověka (muže) k nějakému radikálnějšímu činu a to nevím jestli chceš, já bych s ním, ale mluvit chtěla, v klidu a s upřímností. Nelituj, co bylo bylo, sama jsi byla hrozně mlaďounká a on měl mít víc rozumu a buď si dát pozor nebo na sestru své přítelkyně nelézt, ale ještě jednou říkám, nelituj, měla jsi při tom začátečním zmatku a všem problémům, pěkný vztah a máš dvě děti. Je tolik páru co se rozchází po kratší i delší době manželství a při té "hrůze" co prožíváš , nemáš doma žádného ochlastu a tyrana tak se usměj, tohle se vyřeší až po rozhovoru s ním ,buď zůstane a nebo pak budeš mít spousty práce se naučit žít sama a spoléhat na sebe, čeká tě složitější období, ale nezapomeň každá věc je k něčemu dobrá, ještě nevíš co dobrého tě může dobrého potkat. 
améliemont >Artep:
Milá Artep, právě proto, že nemám doma žádného ochlastu a tyrana, ale dle mého názoru super chlapa je mi to moc líto, že po dvaceti letech musím řešit takovéto věci. Je možné, že na těch jeho pracovních pobytech se to stalo již vícekrát, jen to na něj nikdy neprasklo, až teď.

Artep >améliemont:
jo jo zlato, to je prostě pech, no , musíš si s ním nejprve promluvit a pak dělat závěry.......pokud měl více milenek ale k tobě se rád vrací a bere tě za svou ženu , pak je to na tobě jak se rozhodneš jestli mu to odpustíš ,případně budeš tolerovat jeho výstřelky, nebo on prostě už nebude chtít být s tebou a půjde pryč...pak nenaděláš nic než jen špatnou atmosféru v celé rodině , zapškneš a bude ten rozchod nepěkný nejen pro něj a tebe , ale i pro vaše děti!
Nenech to dojít až tak daleko, je to velice nepříjemné a všichni členové rodiny si to nesou do budoucna
...hele nikdy nebylo tak aby nemohlo být hůř....... teď to neřeš počkej na něj a v klidu......prosím tě (hysterky nemá nikdo rád a nezesměšňuj se ) buď v pohodě, on ti vše vyjasní a pak můžeš hledat řešení vašeho problému,nyní debatujeme o .......jeden pán povídal …

Nuna >améliemont:
Málokdy se tu čte takhle opravdovej smutnej příběh. Je mi to líto. Nemůžu napsat,že je mi TĚ líto,lítost nad člověkem není zrovna projev,o který bychom stáli že?? Je to průser. Vzala sis člověka,který Tě nemiloval a nejspíš ani Ty jeho. Svedly vás dohromady okolnosti a hloupý náhody a především ta šílená doba a to šílené místo. Vesnice a její "řád" !!!! Fujtajbl!!!
Hádám,že kdybys mohla vrátit čas,už by sis do toho od nikoho mluvit nenechala.
Klobouk dolů před tím, že jsi dovedla prožít 19 let aniž by ses z toho nesesypala - člověk dovede být velmi silný. Taky si časem zvykne na ledacos a přijme to jako normu. Mnoho ústupků děláme kvůli dětem, kvůli lidem a nakonec i vůči sami sobě...všechno špatně,ale to by byla jiná kapitola.
Co dneska chceš? Umíš si odpovědět na tuhle otázku? Chceš život po boku člověka, který Tě nemiluje a Ty nemůžeš milovat jeho //pokud si sama sebe vážíš//.nebo začít někde odznovu, konečně tak, jak chceš?
Úplně mám škodolibou chuť poslat Tě s těma smskama za tchýní, aby viděla, co má za synáčka. Když Ti dovedla řídit život doteď,tak ať najde řešení. Samozřejmě je možno,že milý manžel se milenky nabaží a vrátí se domů,zatím si žije v poklidu, protože nejspíš neví, že na něj něco prasklo. Ale až se to na tý vaší vsi roznese, tak už mu to tak jedno nebude. Ale pokud se nebude chtít vrátit, nic s tím neuděláš, nebudeš se přeci prosit a ponižovat! Zabalila bych to.
Jenže já jsem jiná nátura, to všechno plyne z toho, že já bych se do téhle situace co Ty nikdy nedostala. A pokud už - nějakým omylem - při sebemenší známce něčeho co není zrovna košer, bych vzala uzlík, děti a pelášila pryč.
Není to prohra! Nic v životě není jen prohra.
I věci,které se jeví jako velmi bolestné mohou být velké výhry.
Pamatuj na to !!

améliemont:
Skutečně si myslíte, že mě těch dvacet let vůbec nemiloval a byl se mnou jen z donucení?
Připouštím, že je to možné, bylo to s ním jako na houpačce, jednou se mi zdálo, že je vše v pořádku, pak jsem zase měla pochybnosti. Přijede na víkend, tak s ním promluvím, nevím, zda mu mám ukázat dopis a fotky co mi přišly, pak napíšu, jak to dopadlo. Obávám se, že mi řekne, že se nic neděje, že chce zůstat, ale já už budu mít nedůvěru a budu se ničit, když bude zase odjíždět za prací...

charrisma >améliemont:
Podle mě bys to měla zajít probrat s odborníkem do poradny pro mezilidské vztahy (kdysi manželská poradna)
Neříkám, že tady ty názory jsou špatné, ale jsou různorodé, nikdo vás oba nezná osobně a dost těžko se takhle radí takže si myslím, že stejně nebudeš vědět co dělat.
V poradně to s tebou rozeberou, jsou na podobné situace studovaní a školení, tím neříkám, že je špatné se zeptat tady, v žádném případě, ale můj názor je, odborná konzultace a pak nám třeba zase říct kam tě to posunulo a jestli ti to něco dalo 
Player >améliemont:
Artep řekla skoro vše.Já ti doplním ten jeho pocit. Chodil se ségrou. Tebe nemiloval - jen svým způsobem. Jak to šlo,osvobodil se. Vzhledem k tomu, že ženy vedle nevěrného moc žít neumí, obávám se, že východiskem z nouze by mohl být důstojný rozchod.Nabídni mu alternativy, které přijdou možné tobě.

améliemont >Player:
Je možné, že mě tedy dvacet let nemiloval, bral si mě jen z povinnosti, zodpovědnosti.. Jen je mi divné, že se osvobodil až po dvaceti letech. Předtím jsem mu na praní, žehlení, vaření a péči o děti byla dobrá... Nevím, mám na něj čím dál větší vztek. Až v pátek přijede, nevím, jak moc se budu ovládat.

Artep >améliemont:
smím reagovat.... budu... vzal si tě před 16 roky a vzal si tě protože jsi byla těhotná a protože rodiče takto rozhodli!!! Polkni tu zlobu!!! Nic s tím nenaděláš, pokud se zamiloval, tak půjde za svým "srdcem"
Promluv si s ním a nech si vysvětlit jeho pocity. To tak prostě chodí , že se člověk ať muž či žena náhle nebo po delší době zamiluje a chce začít nový život! Děláš zatím unáhlené rozhodnutí, podporuješ svůj hněv a to není dobré ani pro tebe ani pro něj. Sama na konci této své životní etapy zjistíš, že babrání, řešení, prosby a výčitky jsou zbytečné ....že si to zbytečně protahovala a následně sama sobě ublížila..pokud ten člověk je zamilovaný máš prostě smůlu. Počítej s touto variantou jiná tě může jen příjemně překvapit. 

Fanik >améliemont:
Možná mu to takhle vyhovovalo a bál se to řešit..Nejhorší ve vztahu je tohle - když nic nevíš.A pak se divíš..Tohle zanedbání by mělo být ponaučení a brekotem to už nespravíš..bohužel. Jen klidná a pohodová parťačka z tohohle vztahu ještě něco vydundá

 jjou>améliemont:
Myslím si, že je to zákon karmy a odplaty. Ty jsi své sestře ukradla muže. a to se ti vrátilo ještě v milosrdné podobě tak, že otec dětí na ně alespoň platí. Vždyť to nebyla žádná láska. Musíš se s tím smířit stejně tak, jako tvoje sestra. Byl to na ní od tebe veliký podraz a ona jistě trpěla zrovna tak, jako ty. Tehdy jsi měla zachovat rozum a být férová a čestná.

Kontakt